Lokality
Páteční výprava na Rakovnicko
Minulý pátek jsem si s Martinem udělali volno a vyrazili jsme do terénu. Těšili jsme se na tuto výpravu jako malý kluci, protože bylo krásně a tak nějak jsme cítili, že by to dnes šlo. Ani Martina, utahaného z práce, ani mě, nevyspalého z mimča, nezastavilo prostě nic od asi téměř poslední větší výpravy letošního roku. A moje žena Péťa, tvrdá vládkyně sluneční, tedy domácí soustavy v jedné osobě, neměla sílu odporovat, odpor byl marný. Již od začátku bylo jasné, že to bude bezva den, já jsem při řízení ani nekoukal na cestu, jak bylo všude krásně a kochal jsem se barvami podzimu. Po asi hodině a půl jsme dorazili na zónu, kterou nám poradil jeden pán a po které jsem několik let pátrali, protože jsme odtud již několikrát viděli úžasné kousky přesliček. Vtipné bylo, že asi tak před dvěma lety jsme tam s Martinem byli, nicméně jsme hledali špatně, a proto jsme lokalitu opustili s tím, že tu nemá cenu hledat. Je fakt, že je to velice rozsáhlé území a my jsme i před dvěma lety měli špatný názor na geologickou vrstvu, která se v této zóně na polích nacházela, a proto jsme nic zásadního nenašli. Ještě si vysvětlíme o co nám jde. Poslední dobou se s Martinem zabýváme hledáním informací o stromových přesličkách z oblastí kolem Rakovnicka a samozřejmě i hledáním těchto dřev. Jedná se především o druh Arthropitys Bistriata, což je druh, který téměř vypadal jako klasický strom s větvením jako některé dnešní listnaté stromy. Zde je o tomto druhu velice zajímavý článek v angličtině „Arthropitys Bistriata nalezený v Chemnitz“ . Co se týká Rakovnicka, tak zatím je to jediný druh přesličky, který se v této oblasti nachází. Jiné druhy doposud nebyly nalezeny. Hlavně tento druh popírá zažitou představu, že šlo vždy o válec s větvemi pentlicovitého charakteru. Každopádně, nám se podařilo najít naprostý unikát z této zóny, který si můžete prohlédnout na přiložených fotkách. Je to špalek, který váží kolem 100 Kg a je to vesměs jedna z největších přesliček z této oblasti, kterou jsem kdy viděl. Navíc má obrovský suk s dutinou a zbytek hlavní dutiny, což je specifickým znakem pro stromové přesličky. Další vzorek kolem 15 Kg jsme našli zahrabaný v listí asi o 600 metrů dále. Bohužel byl dost špinavý od zetlelého listí, a proto ho zde dnes neuvidíte, je v lázni s pracím práškem.
Jesenicko
Kdesi mezi Jesenicí a Žluticemi
Minulou neděli jsme byli s Martinem kdesi mezi Jesenicí a Žluticemi na našem oblíbeném poli a cestou jsme si říkali, že by nebylo špatné něco zajímavého najít, protože pro nás sezóna pomalu, ale jistě končí. Martin má stále barák v rekonstrukci a mě se 12.10. narodila dcera, takže momentálně máme trochu jiné starosti, než lítat v terénu. Na toto pole jezdíme rádi, protože téměř vždy se na něm dá něco najít, ačkoliv to z 95 procent není sbírkového charakteru. Prostě to tam je o poměrně rozsáhlém chození a o příjemném očekávání, že se něco pěkného někde objeví. V podstatě na tomto poli začala moje kariéra sběratele zkamenělých dřev, ve svých začátcích jsem z něj tahal přepravky dřev všelijaké kvality a o to šlo, protože já jsem tam téměř vždy letěl kosmickou rychlostí, protože pro mě to bylo, jako kdybych objevil Ameriku. Takových pokladů se tam válelo a když jsme tam přijížděli, tak jsme skoro skákali z auta za jízdy, nandávající si boty a batohy, jaká to byla euforie. Co k tomu dodat, minulou neděli se nám toto políčko odměnilo bezvadným kouskem, který je velice dobře nasycený a má v sobě barvy, takže očekávání je veliké. Navíc, možná to tak nevypadá, ale ten kousek má kolem 70 kilo, takže je to pěkný macan. Kámen máme momentálně v lázni s peroxidem vodíku, a proto vám ho bohužel nemohu ukázat umytý, tak aspoň jedna fotka z terénu poté, co jsme ho našli. Ještě bych chtěl dodat, že dřevo absolutně nebylo vidět na dálku, takže jsem k němu náhodně přišel a viděl jsem jen malou odhalenou plochu. Vesměs jsme ho museli vykopat, protože byl komplet zanořený do pole.
Suchdol n. L..
Jihočeský špičkový kus z pískovny „Tři facky“
Opět tu máme další zajímavost z Jižních Čech, kterou bych Vám tu chtěl ukázat, protože to je dle mého názoru velice zajímavý, až raritní, kus dřeva. Jedná se opět o dřevo z již zmíněné várky Jihočeských dřev, které jsem tu prezentoval nedávno, nicméně z trochu jiné lokality. Na úvod bych si chtěl trochu postěžovat, protože kameny to jsou zajisté špičkové, ale větší, s prominutím, „dřevěný hajzly“ jsem doposud nezpracovával. Ty kamenný grázly sály obrovsky vodu a tím pádem neskutečně táhly na lešťáku. Možná to zní jako hezky strávené poetické odpoledne nad lešťákem, nicméně málem vylomený palec na pravé ruce a bolest pod levou lopatkou mě jaksi iritují. Dokonce se mi povedlo lešťák kamenem zastavit a trochu si popřemýšlet, jak ten zahryzlý šutrák z té desky sundám. Občas se mi i v této chvilce zdálo, že vidím světlo v tunelu, jak byl tento okamžik dramatický. Naštěstí jsem kámen zdárně doleštil a šel jsem se vyklidnit ven na vzduch. Venku bylo příjemně chladno, a tak jsem si zapřemýšlel nad filmem „Román pro ženy“, jak by bylo hezké si zařvat „ty dřevěný hajzle“, kdo ten film viděl, tak mě zajisté pochopí. Bohužel druh stromu zatím neznám a až ho budu vědět, ta ho zde doplním.
Rakovnicko
Parádní psaronie z Rakovnicka
Máme tu mimořádný příspěvek, protože situace si to žádá. A co se tak úžasného stalo? Jarda nenašel nic zajímavějšího, než psaronku. Možná si někteří z vás řeknou – co je na tom tak úžasného? Nicméně tato psaronie pochází z Rakovnicka, a to už se za mimořádnou událost považovat dá, protože tato lokalita není kdo ví jak bohatá na tento druh zkamenělého dřeva. Vesměs se dá říct, že to je veliká vzácnost, protože já jsem všehovšudy viděl na vlastní oči jen něco kolem 7 kusů, a to, jak asi uznáte, není kdoví jak veliké množství. Každopádně, k nálezu gratuluji a zde je půlka, kterou jsem od Jardy získal.
Český ráj
Rostlinka z Českého ráje
Předevčírem jsem byl na návštěvě u mého parťáka Martina a jak je u nás zvykem, povídali jsem si o ledasčem. Nás zajímá téměř veškerá věda světa a tak jsem schopný si povídat hodiny a téměř každý den. Samozřejmě kameny jsou téma číslo jedna, protože co si budeme povídat tento koníček obsahuje hromadu témat o kterých se dá sáhodlouze debatovat. Každopádně, během naší debaty jsme narazili na téma o rostlinkách z českého ráje a Martin vytáhnul z jedné ze svých krabic vizuálně nádhernou rostlinku, kterou jsem mu okamžitě zabavil abych o ní mohl napsat tento článek a ukázat jí tu. No posuďte sami není to nádherná záležitost?
Lokality
Vodňanské platany
Je to již nějakou dobu, kdy jsem tu poprvé zveřejnil zkamenělá dřeva z Vodňan. Při této příležitosti jsem Vám slíbil, že tu uvidíte další pěkné ukázky z této lokality a zde jsou. Pravá nefalšovaná dřeva z Vodňan s krásnou chalcedonovou výplní, u které by mě moc zajímalo jak vznikla, protože ji mají i kompletně uzavřená dřeva, na kterých absolutně není vidět, že by se něco takového mělo uvnitř vyskytovat. Bohužel, rád bych k těmto dřevům řekl něco konkrétního a relevantního, nicméně já prostě k nim žádný zdroj nemám. Takže, pokud někdo máte něco zajímavého o těchto dřevech, tak mi to prosím pošlete.
Lokality
Netoličák podruhé
Máme tu opět konec týdne a já jsem celkem dost zrubaný, protože jsme měli s volejbalem 4 zápasy roztáhlé přes celý víkend. Už jsem na to nějak starý, těžký a bolavý. Když skáču, tak je to jak kdybych za sebou tahal prdel mrtvého hrocha a tak si tak říkám, jestli není lepší třeba jezdit na kole než páchat na sobě tyto zvěrstva. Navíc jsem u toho značně cholerický, protože se na tu hru nedá dívat ;). Když už jsme u těch zvěrstev, tak se mi nedávno jedno povedlo, ale na kameni a tady to máme. Je to opět Netoličák ze sadičky, kterou jsem získal od bezva lidí o kterých jsem psal v jednom z předchozích článkú. Stále to není úplně ta zelená, kterou bych si představoval, nicméně jak můžete vidět už se to blíží.
Lokality
Plzeň?
Před pár týdny jsme se s Martinem rozhodli, že je potřeba něco podniknou. Nic nás nebavilo, protože stále byla ukrutná vedra a tak jsme si řekli, že se pojedeme podívat na Kozákov, kde se již tradičně pořádá prodejní výstava minerálů, která je tam přes celé léto. Každopádně, chtěli jsme vypadnout a proto jsem téměř za pět minut zavíráme vyjeli. Na Kozákov jsme se dostali naštěstí včas a měli jsme tedy možnost vidět nějaké nové kousky psaronií, které sehnali páni Krotilové a zajímavé rašeliny pana Reše. Další zajímavostí která mě tam velice zaujala byl krásný araukarit z Plzeňska, který měl v sobě velice zajímavý achát a já jsem si říkal, že by to nemělo chybu něco takového mít, araukarit mě opravdu upoutal. „No nic řekl jsem si“ má ho tu vystavený pan Hromádko, takže počítám, že další takový již asi není a tento rozhodně na prodej nebude. Po prohlídce jsme se rozhodli, že zkusíme štěstí a zajedeme do Lomnice na další výstavu minerálu, která se koná v místním muzeu. Tuto výstavu jsme víceméně nestihli, nicméně pán který tam zrovna ten den byl nás nakonec pustil a tak jsme měli to štěstí vidět i tuto výstavu.
Nakonec jsme se ještě rozhodli, že navštívíme výše uvedeného pana Hromádka, protože Martin ho velice dobře zná několik let a to bylo velice dobré rozhodnutí. Pan Hromádko naštěstí byl doma a co mě nejvíce potěšilo, byl kus araukaritu který měl na prodej. Ani vám nemusí říkat co to bylo za kus, že. Byl to ten z výstavy na Kozákově. Měl jsem opravdu radost, sice byl v o dost horším stavu než dřevo na Kozákově, nicméně jsem viděl, že to půjde a já ho dám do cajku tak, že bude jak kdyby ho právě upekli v Tesku v pravěké troubě.
Musím říct, že to byl opět porod, protože kámen byl brutálně zakulacený do oblouku, navíc měl utržené a zabroušené dořezové hrany a tak jsme mu musel pomoci asi tak od 5 mm materiálu z celé plochy broušením což je operace na 5h. No nic, kámen je udělán a to je klíčové, protože teď z něj mám dvojnásob radost. Co se mi moc nezdá je lokalita. Já prostě nějak nejsem přesvědčen, že to je Plzeň. Podle mě to vypadá spíš na Rakovnicko, nicméně i na Plzeňsku se válejí ojedinělé kusy, které absolutně nezapadají do místního konceptu, takže tomu asi budu muset věřit.
