Krásný suk z Očihova

Kdysi jsem tu psal článek o Očihově a mých výpravách, které jsme do jeho okolí podnikal v době, kdy se tam kopal plynovod Gazela. V článku jsem se také kasal, že se nám tam povedli velice zajímavé kousky dřev. Dnes jsem se tedy kousnul a co čert nechtěl, opět se roztočily moje hladinové brusy a já jsem konečně jedno z těchto dřev dodělal. K tomu dřevu se váže jedna story. Je to již asi 10 let co mohlo být toto dřevo vyleštěné, nicméně když už jsem skoro finišoval na lešťáku, tak se mi drapnul do desky a rozbil jsem ho v leštičce o vanu. Jak asi pochopíte, byl jsem v tu chvíli značně naštvaný, a tak jsem ho opět uložil do sklepa a léta jsem na něj nesáhl. Asi před dvěma roky jsem ho dal do kupy a opět odložil pro změnu v pracovně, kde jsem ho do dnešního dne pozoroval a nerad okopával, protože bylo na zemi a čekalo až bude ten správný čas. Dnes samozřejmě také nebyl ten správný čas, nicméně František byl včera u kamaráda na exkurzi kamenů a trochu se namlsal. Řekl si, že by to dnes už konečně šlo a bohužel ono nešlo. Opět se mi ten kus drapnul a kámen letěl na exkurzi po podlaze našeho sklepa. Tentokrát jsem se ani moc nevztekal, jen jsem si pro sebe zvýšeným tónem řekl „Ty vole, zase jo?“ a v duchu jsem přemýšlel, jestli se moc nerozbil. Naštěstí byl v cajku, a tak jsem ho jen umyl a konečně po letech dodělal.

Z toho plyne jedna věc, pokud člověk stále není ready se ke koníčku vrátit a mít na to chuť a čas, tak by prostě neměl nic dělat z donucení nebo z nějakého pohnutí mysli. Nicméně, kdy začít, když ne teď? Roky letí a jednoho dnes bych si také mohl říct, že už jsem veškerou dobu, kterou jsem tímto koníčkem mohl trávit prokaučoval. Takže, ačkoliv se restart úplně nepovedl, tak nějak se musí začít, že. Tak snad mi to vydrží a já konečně zase začnu něco dělat kolem kamenů.

Tento článek je věnovaný mým rodičům, se kterými jsem na Očihově strávil hromadu času, trpěly se mnou vedrem, v deštích pro změnu nabalenými nohami od bahna, proházely se mnou hromady kamenů a v neposlední řadě se mnou sdílely i tu radost z nálezů. Na to budu vždy vzpomínat.

Nečekaná návštěva z Vrchlabí

Po delší době si tu dnes ukážeme něco unikátního z Novopacka a bude o co stát. Já jsem bohužel na antibiotikách a léčím jakýsi moribundus, který ani v nemocnici nebyli schopni konkrétně určit. Prostě kašlík a rýmička jsou dnes pomalu smrtelná nemoc a já se s něčím takovým potýkám. Co čert nechtěl, kluci Šanovcovi se dnes rozhodli, že si udělají tour de Brandýs a já jsem je musel odpálkovat, že jsem totálně vyřízený a šel jsem si lehnout. Po dvou hodinách jsem se probudil značně odpočatý, a tak jsem jim zavolal ať se ještě staví. Udělalal jsem dobře, přivezli opravdu skvosty světového formátu a jejich snažení je opět královsky odměnilo, což jim jen přeji. Jsou to vesměs všechno vzorky z Borovnice a jeden, Jakube Sakalo :), ultimátní vzorek ze Studence. No posuďte sami, je to prostě top.

Psaronie z okolí Kounova

Od jednoho známého jsem kdysi koupil psaronii, kterou našel někde v okolí Kounova. Je to vesměs naplavený kousek, zřejmě z tercierních nánosů, které se tam všude v okolí vyskytují a které v sobě nesou třeba i druh jako je druhohorní tempskya atd. Co se týká tohoto kousku, tak je to vesměs dosti vzácný nález, protože výskyt psaronií na této zóně je velice ojedinělý a nedá se říct, že by se tam tento druh dal nějak systematicky hledat. Je to zcela ojedinělý kousek a já jsem doposud z této oblasti u Kounova jiný podobný neviděl.

Druh Psaronius, Lokalita Kounov, Rozměry 25x23x5 cm

Zajímavá Slánká Psaronie

Jak začít, dal jsem si celkem dlouhou pauzu, protože už jsem měl všeho dost. Nestíhal jsem zpracovávat kameny pro lidi, dluhy na zpracovaní se kupily a mě došel elán. Doma dvě malé děti, které je potřeba vychovávat a já soliterní samorost, který na to není úplně stavěný se najednou musí přizpůsobit tomu, že na nic nemá vlastně čas. Když už jsem si myslel, že bych se od konce února až března mohl z těch starostí (čti srajd) častečně dostat, tak začala válka na Ukrajině. Opět mě vše přestalo bavit a rázem jsem ztratil mentální klid. Přibily další starosti v práci a v životě, které jsem musel řešit. No nic, je čas se od těch srajd, které neovlivním, odprostit, a proto jsem si pro radost udělal jeden Slánský kousek, na který jsem se dost těšil. Už kresba v surovém stavu naznačovala, že se bude jednat o něco velice zajímavého, dalo by se napsat, že výsledek předčil všechna očekávání, ale co si budeme povídat, já jsem věděl, že to bude super. Tak tu máme parádní ukázku psaronie i s kouskem stélé, což je celkem vzácné na Slánsko. Berte to jako částečné obnovení provozu tohoto webu. Pokud se ve světě nepodělá něco dalšího a zásadního pro naše životy, tak se tu snad zase začnou ukazovat další ukázky z našeho Českého dřevníku. Každopádně, zdravím kluky jako je Jirka T., Adam Š., Tonda Š. a ostatní kamarády a sběratele, kterým potřebuji dodělat materiál a kterým určitě v dohledné době zavolám a domluvíme se co a jak dál.

Psaronius Kokovice, Rozměr 21x11x5cm

PS: Tento článek jsem psal loni, takže jak asi chápete, moje pauza se jaksi protáhla ;).

Motivace pro ostatní mladé sběratele

Nedávno mi emailem přišel tento dopis, který si zaslouží zveřejnit, protože je dle mého názoru důležité mladé lidi motivovat, aby tento koníček provozovali a měli z něj radost.

Díky Honzo

Dobrý den Františku,
rád bych se s Vámi podělil o jeden kousek zkamenělého dřeva z okolí Plzně, které jsem letos na jaře našel, vcelku náhodou.

Je mi 16 let, šutry jako koníček sbírám relativně krátký čas, přibližně jeden a půl roku. Od malička se mi líbily různé oblázky na babiččině zahradě, při procházkách jsem si domů přinesl ledacos co se mi nějakým způsobem líbilo. Avšak to jsem nevěděl, že se tomu dá věnovat jaksi vznešeněji – sbírat minerály.

O tom jsem se dozvěděl v létě minulého roku při návštěvě Velhartického Muzea šumavských minerálů. Tam jsem se začínal zajímat o to, kde se dají tyhle krásy naleznout a že existují lidé, co se tomu doopravdy věnují. Jakmile jsem přijel domů začal jsem po internetu hledat a našel jsem různé weby a videa na YouTube. Musel jsem vymyslet, jak to zaonačit, abych s rodiči vyrazil do polí Českého ráje. Vybral jsem hotel v Nové Pace, a prezentoval naší novou letní dovolenou, v okolí Prachovskych skal, množství hradů a zámků, dolomitových jeskyní a ostatních zajímavostí. Podal jsem to nejspíše lákavě, jelikož jsme hned následující týden pobyt objednali. Nastal čas sdělit rodičům pravý smysl výletu. Musím říct, že nejspíš něco tušili, když viděli jak mi spadla pusa v muzeu. Prožili jsme vcelku krásných pár dní uprostřed achátových polí. Nastal však další problém. Jak dostat z těch kamenů to, co jsem vídal na fotkách na internetu. Našel jsem jednoho pána, který se tomu věnoval a jedno odpoledne, když jsme se vraceli z pole umýt nálezy na hotel, jsem mu zavolal. Domluvil jsem se s ním, že mi je potom pošle hotové poštou domů. On se zeptal kde bydlím a jakmile jsem řekl město, hned zareagoval odpovědí: „Jojo, to jsou ty zkamenělý dřeva..“. S podivem jsem mu to odkýval a s pozdravem zalezl do auta. Jeli jsme domů.

Nedalo mi to a ihned jsem začal hledat co to ty dřeva jsou a že se mi vlastně celou dobu nacházejí „za barákem“. Objevil jsem Vaše stránky a ty úžasné fotografie s příběhy, které po večerech čtu dodnes. To mě motivovalo začít s dřevy. Začal jsem podnikat samostatné pěší výpravy do okolí a objevovat. Sbíral jsem každý kus zkamenělého dřeva, a dneska už si říkám, že kdyby má babička neměla tu zahradu, nemám to kam dávat. Většina není vůbec pohledná, jen občas najdu něco lepšího. Pořád jsem úplný začátečník.

Jeden den jsem jel s tátou na výlet na kole. Měli jsme naplánovaných nějakých třicet kilometrů a batoh jsem s sebou nebral, proč se s ním taky tahat, když jsem nepočítal že budu hledat a něco najdu. Zastavili jsme však u jednoho potoka, a já jsem tak nakoukl, jelikož bylo sucho, na dno. No a hnedka jsem tam musel běžet. Našel jsem cca dvaceticentimetrový kousek, ale vypadal slibně. Od domova jsme ale byli pořádný kus a já byl nešťastný, že ho tam musím nechat. Schoval jsem ho proto za jeden strom do vysoké trávy a šlapal domů. Druhý den jsme sedli do auta a už se jelo na otočku k potoku. Jakmile jsme zaparkovali, už jsem spěchal k tomuto stromu. Byl tam. Ještě jsem se byl podívat v potoce, našel jsem jiné větší kusy, ale ty mi doteď leží ve sklepě. Tento kousek jsem ovšem hned následující léto, kdy jsme opět vyrazili na dovolenou, dovezl do Českého ráje a nechal zpracovat. Přišlo před Vánoci a já jsem z něj byl nadšený. Není to sice nějaký extra šlágr, ale mě se velice líbí. Musel jsem se s Vámi tedy podělit a říct něco málo o tom, jak jsem se k němu dostal.

Jan M.

Nazelenalý Chrášťaňák

O Chrášťanských dřevech jsem tu psal již mnohokrát a jejich barvy jsou notoricky známé. Nicméně, dnes si tu ukážeme něco zajímavého. Asi všichni víte, že kusy z Chrášťan hrají všemi barvami, ale zelenou jsem v těchto kusech ještě neviděl. A dnes tu máme první vlaštovku. Je to totálně skelný kus s neobvyklými barvami a hlavně s již zmíněnou zelenou. Prostě bomba, mám z něj radost a těším se, že snad časem přibydou další.

Araukarit, Chrášťany, Rozměry 27x21x5 cm

Chrášťanský špalek s acháty

Ani nevím co bych k tomuto kousku napsal. To, že mám rád dřeva z Chrášťan jsem již psal asi tak stokrát a nic se na tom vesměs nemění, protože ty kousky jsou prostě krásné, takže si jen ve zkratce řekneme něco k tomuto dřevu. Dnes tu máme kousek, který není až tak typicky modročervený jako top kusy z této oblasti, nicméně je aspoň poznat, že to je dřevo a také mu nechybí nějaké ty Chrášťanské znaky. Je to prostě taková decentní zajímavá kombinace a má to něco do sebe. Co myslíte? Mě se nejvíc líbí oblast napravo s acháty, která přidává dřevu na zajímavosti a je to známka toho, že je z Chrášťan. Každopádně, i celá spodní hrana je toho důkazem.

Močidlecký celotvárek

Nedávno jsem se seznámil s Adamem ze Žatce, který se dost věnuje sbíraní dřev především kolem Manětína, Močidlece atd. Tato oblast je pro mě již dost daleko, a proto tam více méně nejezdím což je škoda, protože v této oblasti se nacházejí velice zajímavá dřeva. Troufám si říct, že některé kousky z této lokality jsou opravdu jedny z top zajímavých kusu z Čech. Každopádně, teď už mi to tak nevadí, protože konečně znám někoho, kdo se tomu tam věnuje opravdu intezivně, a tak se můžeme těšit, že se tu třeba časem objeví nějaké pěkné kousky z této oblasti. A začneme již dnes, mám tu jeden Adamův kousek celotvárku, který je za mě velice zajímavý a má něco do sebe. Líbí se mi především kresba a v reálu je prostě takový zvláštní, to se prostě musí vidět vlastníma očima.

Araukarit, Močidlec, 35×15,5×6 cm