Krásný suk z Očihova

Kdysi jsem tu psal článek o Očihově a mých výpravách, které jsme do jeho okolí podnikal v době, kdy se tam kopal plynovod Gazela. V článku jsem se také kasal, že se nám tam povedli velice zajímavé kousky dřev. Dnes jsem se tedy kousnul a co čert nechtěl, opět se roztočily moje hladinové brusy a já jsem konečně jedno z těchto dřev dodělal. K tomu dřevu se váže jedna story. Je to již asi 10 let co mohlo být toto dřevo vyleštěné, nicméně když už jsem skoro finišoval na lešťáku, tak se mi drapnul do desky a rozbil jsem ho v leštičce o vanu. Jak asi pochopíte, byl jsem v tu chvíli značně naštvaný, a tak jsem ho opět uložil do sklepa a léta jsem na něj nesáhl. Asi před dvěma roky jsem ho dal do kupy a opět odložil pro změnu v pracovně, kde jsem ho do dnešního dne pozoroval a nerad okopával, protože bylo na zemi a čekalo až bude ten správný čas. Dnes samozřejmě také nebyl ten správný čas, nicméně František byl včera u kamaráda na exkurzi kamenů a trochu se namlsal. Řekl si, že by to dnes už konečně šlo a bohužel ono nešlo. Opět se mi ten kus drapnul a kámen letěl na exkurzi po podlaze našeho sklepa. Tentokrát jsem se ani moc nevztekal, jen jsem si pro sebe zvýšeným tónem řekl „Ty vole, zase jo?“ a v duchu jsem přemýšlel, jestli se moc nerozbil. Naštěstí byl v cajku, a tak jsem ho jen umyl a konečně po letech dodělal.

Z toho plyne jedna věc, pokud člověk stále není ready se ke koníčku vrátit a mít na to chuť a čas, tak by prostě neměl nic dělat z donucení nebo z nějakého pohnutí mysli. Nicméně, kdy začít, když ne teď? Roky letí a jednoho dnes bych si také mohl říct, že už jsem veškerou dobu, kterou jsem tímto koníčkem mohl trávit prokaučoval. Takže, ačkoliv se restart úplně nepovedl, tak nějak se musí začít, že. Tak snad mi to vydrží a já konečně zase začnu něco dělat kolem kamenů.

Tento článek je věnovaný mým rodičům, se kterými jsem na Očihově strávil hromadu času, trpěly se mnou vedrem, v deštích pro změnu nabalenými nohami od bahna, proházely se mnou hromady kamenů a v neposlední řadě se mnou sdílely i tu radost z nálezů. Na to budu vždy vzpomínat.

Rašelina s psaronií z okolí Pochvalova

Před pěti lety jsem se s Martinem začali zajímat o místa mezi Louny a Řevničovem. Dostali jsem echo, že v tomto terénu plném různých údolí se dají občas najít zajímavé kousky zkamenělé flóry z permokarbonu. Začátky tam nebyli vůbec lehké, je to tam velice rozlehlé a terén je natolik členitý, že si sakra rozmyslíte kam se vydat, protože času jsme měli málo a nohy máme přeci jenom také jedny. Po nějakém čase jsme začali mít úspěch a začali jsme nacházet střepy rašelin, které jsou velice zajímavé a jiné než se běžně nacházejí na Novopacku či u Slaného. Tyto rašeliny svojí skladbou připomínají některé kousky, které se dají najít v okolí Lišan, nicméně jsou mnohem víc barevné a tím pro nás i více zajímavé. Po čase jsme se dostali i na několik zajímavých kusů, které v sobě obsahují i kousky psaronií a přesliček, což je pro všechny sběratelé permokarbonské flóry velice zajímaví materiál. Zde je jeden zajímavý vzorek z této oblasti, který je jsme tam po letech našli.

Rašelina s psaronií 14×21 cm