Tento kus dřeva je zajímavý hlavně tím, odkud pochází. Ležel na samém konci hřebene, který se táhne od Žatce na Blšany, Očihov, přes Kryry a Vroutek a končícím těsně před Lubencem. Kvalitní dřeva tam obvykle končí už několik kilometrů před Lubencem a většina nálezů se stáčí vlevo údolím směrem na Blatno, Žihli a dál. Tento kus je ale z místa, které působí jako slepá ulice — oblast, kde už se kvalitní dřevo téměř nevyskytuje.
Na druhé straně hřebene směrem k Vroutku jsem však našel rozlámané desky podobných kmenů. To mě nenechalo v klidu, takže jsem začal prolézat i tu druhou stranu. A právě v jednom malém remízku mi padnul do oka. Kromě něj tam nebylo vůbec nic, žádné další nálezy. Prostě čisté štěstí, vytrvalost a postupné prozkoumávání míst, kde je šance na nález minimální — ale nakonec to přineslo ovoce.
Asi tak před rokem se mi dostal do ruky velice zajímavý kus dřeva od Zdeňka P. z Turnovska, který bohužel nepřežil řezání tak, jak by potřeboval, a tak šel na wellness pobyt ke mně domů. Poležel si tu poměrně dlouho, ale pak na oplátku dostal péči, která ho dostala zpět do velice solidní kondice.
Tady bych chtěl podotknout, že tento materiál je velice problematický na zpracování, protože je téměř vždy výrazně popraskaný a najít místo na řezání je občas nadlidský výkon. Každopádně tento kus dopadl dobře a já se chystám na téma zpracování kamenů udělat několik edukativních videí, která by mohla pomoci s nasměrováním začínajícím i stávajícím zpracovatelům kamenů k lepším výsledkům.
Ještě bych chtěl dodat, že tento kus je velice popraskaný a já ho nezatahoval voskem z jednoho důležitého důvodu, který by mohl zásadním způsobem ovlivnit celý kámen — a to se právě dozvíte v následujících videích.
Takže se těšte na tyto vlogy, protože budou obsahovat mnoho užitečných a velice důležitých rad, které mohu vylepšit znatelně váš výsledek zpacování.
Kdysi jsem tu psal článek o Očihově a mých výpravách, které jsme do jeho okolí podnikal v době, kdy se tam kopal plynovod Gazela. V článku jsem se také kasal, že se nám tam povedly velice zajímavé kousky dřev. Dnes jsem se tedy kousnul a co čert nechtěl, opět se roztočily moje hladinové brusy a já jsem konečně jedno z těchto dřev dodělal. K tomu dřevu se váže jedna story. Je to již asi 10 let co mohlo být toto dřevo vyleštěné, nicméně když už jsem skoro finišoval na lešťáku, tak se mi drapnul do desky a rozbil jsem ho v leštičce o vanu. Jak asi pochopíte, byl jsem v tu chvíli značně naštvaný, a tak jsem ho opět uložil do sklepa a léta jsem na něj nesáhl. Asi před dvěma roky jsem ho dal do kupy a opět odložil pro změnu v pracovně, kde jsem ho do dnešního dne pozoroval a nerad okopával, protože bylo na zemi a čekalo až bude ten správný čas. Dnes samozřejmě také nebyl ten správný čas, nicméně František byl včera u kamaráda na exkurzi kamenů a trochu se namlsal. Řekl si, že by to dnes už konečně šlo a bohužel ono nešlo. Opět se mi ten kus drapnul a kámen letěl na exkurzi po podlaze našeho sklepa. Tentokrát jsem se ani moc nevztekal, jen jsem si pro sebe zvýšeným tónem řekl „Ty vole, zase jo?“ a v duchu jsem přemýšlel, jestli se moc nerozbil. Naštěstí byl v cajku, a tak jsem ho jen umyl a konečně po letech dodělal.
Z toho plyne jedna věc, pokud člověk stále není ready se ke koníčku vrátit a mít na to chuť a čas, tak by prostě neměl nic dělat z donucení nebo z nějakého pohnutí mysli. Nicméně, kdy začít, když ne teď? Roky letí a jednoho dnes bych si také mohl říct, že už jsem veškerou dobu, kterou jsem tímto koníčkem mohl trávit prokaučoval. Takže, ačkoliv se restart úplně nepovedl, tak nějak se musí začít, že. Tak snad mi to vydrží a já konečně zase začnu něco dělat kolem kamenů.
Tento článek je věnovaný mým rodičům, se kterými jsem na Očihově strávil hromadu času, trpěli se mnou vedrem, v deštích pro změnu nabalenými nohami od bahna, proházeli se mnou hromady kamenů a v neposlední řadě se mnou sdíleli i tu radost z nálezů. Na to budu vždy vzpomínat.
Po delší době si tu dnes ukážeme něco unikátního z Novopacka a bude o co stát. Já jsem bohužel na antibiotikách a léčím jakýsi moribundus, který ani v nemocnici nebyli schopni konkrétně určit. Prostě kašlík a rýmička jsou dnes pomalu smrtelná nemoc a já se s něčím takovým potýkám. Co čert nechtěl, kluci Šanovcovi se dnes rozhodli, že si udělají tour de Brandýs a já jsem je musel odpálkovat, že jsem totálně vyřízený a šel jsem si lehnout. Po dvou hodinách jsem se probudil značně odpočatý, a tak jsem jim zavolal ať se ještě staví. Udělalal jsem dobře, přivezli opravdu skvosty světového formátu a jejich snažení je opět královsky odměnilo, což jim jen přeji. Jsou to vesměs všechno vzorky z Borovnice a jeden, Jakube Sakalo :), ultimátní vzorek ze Studence. No posuďte sami, je to prostě top.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací zde.
