S Martinem jsem se pustili do prozkoumávání pro nás relativně nových oblastí kolem Rakovnicka, Jesenicka a Podbořanska s výskytem stromových přesliček. Musím říct, že jsem opravdu nadšený při hledání tohoto druhu prvohorních kapradin, protože mi to otevřelo nový pohled na některé lokality a hlavně nás baví zjišťovat nové poznatky a souvislosti. Každopádně již teď máme kolem šesti různých kusů těchto rostlin a několik psaronek jako bonus. Vím, že je před námi ještě dost práce, aby jsme prozkoumali nespočet zón, které jsme si vytyčili, ale doufám, že to přinese nějaké ovoce v podobě dalších kusů a nových informací o těchto zónách.
Archiv autora: admin (online)
Martinovo dřevíčko
Před nedávnem Martin koupil tento kousek dřeva, které je zřejmě část pařezu, protože je absolutně nečitelné a celkem složitě se v něm hledají směry růstu cévních svazků. Dřevo pochází z oblasti kolem Žlutic a na svojí velikost 115 cm na šířku je velice dobře prokřemenělé. Problém je, ale zpracování, protože dřevo bylo zpracováno nějakými kameníky, kteří opět nedodrželi standardní postupy, které jsou potřeba a lepili praskliny zřejmě za mokra nějakou pryskyřicí, která se po letech ve sklepě odfoukla od stěn prasklin, což vytváří nevzhledné doběla zbarvené rušivé elementy. Každopádně, co naplat, Martin je dostatečně veliký blázen na to, aby kámen dal do kupy jak to jen půjde. Škoda je, že se k takovým skvostům přistupuje jak k náhrobnímu kameni a neudělá se pro to maximum, aby kámen nebyl doprasený jako většina takto velikých kusů.
Fotky z předběžného čištění a mytí
Střeďák od Bořka Zasadila
Včera jsem se konečně dostal k Bořkově várce dřev, kterou jsme si předali při poslední návštěvě v Lounech. Jedno ze dřev, byl i poměrně veliký kus střeďáku, který byl téměř kompletní celotvar. Jedná se o kmen nalezený před několika desítkami let v okolí Blšan, kde se dříve nacházela velice zajímavá zóna. V dnešní době je tato lokalita prakticky vyčerpaná a nálezy jsou zcela výjimečné. Včera jsem ho tedy jen rozřízl na půlky a zde jsou předběžně nějaké snímky.
Ametyst ze Slavkovského lesa
V poslední době nestíhám zpracovávat svá zkamenělá dřeva, protože jsem si nasekal resty a musím dodělávat materiál, který jsem slíbil ostatním a jaksi se mi to tu nakupilo. Každopádně, dnes jsem z toho byl už značně zpruzený a tak jsem si pro radost udělal tento ametyst ze Slavkovského lesa, který jsem nedávno obdržel od Ctibora Sűssera. V příštím týdnu budu dělat ještě nějaké kusy pro Bořka z Loun a tak se můžete aspoň těšit na nějaké nové fotky, které se již konečně budou týkat zkamenělých dřev.
Návštěva jeskyně v Postojné
Minulý týden jsem si s rodinou užíval dovolenou v Chorvatsku a během této dovolené jsme navštívili Slovinskou jeskyni „Postojnska Jama“. Když jsme přijeli na místo, začal jsem se pídit po informacích o možnostech focení v této jeskyni a hned u parkoviště byl stánek s informacemi, kde mi bylo sděleno v Aj něco nesrozumitelného, nicméně tak nějak jsem vydedukoval, že mám smůlu. No nic, řekl jsem si a chtěl jsem hodit foťák zpět do auta, ale polemika s přítelkyní mě přesvědčila, abych si ho vzal sebou. Tak jsme šli ke kase i s foťákem a opět jsme se dotázal, jestli je možné fotit v jeskyni. Slečna na kase mě potěšila informací, že se dá fotit, ale bez blesku. No co, mám přeci Canon, pořádný full frame dělo, na co blesk, že. Vyklusali jsme o pár metrů výše, kde byl vchod do jeskyně a chvíli jsme čekali na náš čas prohlídky. Po chvíli přišla hodina H, kdy jsme postupně prošli turniketem, za kterým nás vyfotili neméně profesionálním foťákem jednoho po druhém. V hlavě jsem si říkal „No to jsou, ale tydýti zase tam všichni budeme vypadat jak idioti a ještě nám to budou chtít prodat na konci tunelu ;)“. Šli jsme dál a první, co mě zarazilo, byla cedule jak kráva „zákaz focení“ v tu chvíli jsme začal být z celého výletu do jeskyně jaksi rozmrzelý, ale nevzdával jsem se a opět jsem se zeptal jedné průvodkyně jak to s tím focením je. Paní v tlusté fusekli přes celé tělo zaváhala a lámanou korejštinou mi sdělila, že to asi možné není. Co naplat, rozhodl jsem se, že se na ně můžu pěkně vykakat a že nafotím fotek jako nikdo před tím. Musím říct, že moje rozhodnutí bylo velice správné, protože to co následovalo mě naštvalo ještě více. Nasedli jsme si totiž do vláčku, který nás vezl jeskynním systémem asi dva kilometry, což by zas až tak k naštvání nebylo, kdyby nefrčel přes jedny z nejkrásnějších sálů první kosmickou rychlostí. Z focení na vláčku bylo samozřejmě úplné prd, i když jsem zapomněl dodat, že během jízdy vláčkem jsme obdrželi přímí zásah od zábleskového systému, který zaručil možnost koupit si další idiotskou fotku do sbírky a jeden kilometr jízdy vláčkem s dočasným oslepnutím. No co, aspoň jsme si zafotili. Každopádně, můj vnitřní džihád proti systému v Postojnské jeskyni započal. O tom, že jsme v podstatě zbytek jeskyně běželi za nějakým znuděným průvodcem a na konci tunelu nás čekali hnusné fotky za bambilion už ani psát nebudu. Každopádně Slovinská jama nás sežrala a v cukuletu vyplivla, aby opět vycucla nějaké ty eura z dalších chudáků, ale je potřeba se nedat a snažit se z této díry vydolovat maximum. Fotky budu postupně přidávat, jen co je zpracuji. Na kvalitu moc nekoukejte, je to maximum, co v dané situaci šlo nafotit.
Obrovský suk ze Stodu u Plzně
Včera jsem dostal echo, že jeden pán v Pardubicích rozprodává některá zkamenělá dřeva ze své sbírky. Jelikož víme, že se v těchto případech nesmí otálet, vydali jsem se s Martinem na výlet do Pardubic. Když jsme byli na místě, prohlédli jsme si sbírku, která obsahovala dřeva převážně z oblasti Radvanic, Jestřebích hor a Plzně. Nejvíce mě zaujal obrovský suk ze Stodu, který jsem musel mít, protože je opravdu raritní. Martin si vybral poměrně veliký střeďák také ze Stodu a mohli jsme jet domů, protože ceny nebyly úplně příznivé pro naše již tak zruinované peněženky.
Vodňanská dřeva z třetihor
Dnes jsem se rozhodl nafotit dřeva, která se nacházejí v pískovnách v okolí Vodňan. Tyto dřeva jsou zřejmě z náplavů třetihorních řek a z informací, které jsem slyšel, se v těchto pískovnách vyskytují či vyskytovali několika set kilové kusy pařezů i s rozvětvujícími se kořeny. Skvělé na těchto kusech je možnost jejich zpracování, protože pokud tento materiál seženete v leštitelné kvalitě s obsahem chalcedonu, můžete se těšit na krasné dřevo se zajímavou strukturou. No, posuďte sami, některé vyleštěné kousky mám ve fotogalerii.
Myslel jsem si, že to bude relax.
Včera jsem obdržel další ze společných kusů, co máme s Martinem. Jedná se o plavuňky z Českého Ráje, které jsme čirou náhodou nedávno našli. Mám tenhle materiál rád a tak jsem jeden z kusů okamžitě zalepil, abych ho měl co nejdříve k dispozici pro broušení. Ke kamenu jsem se dostal dneska odpoledne, když jsem přijel z volejbalového zápasu a naivně jsem si myslel, že to pojmu jako takový relax po zápase. Co se týká broušení, tak tam problém nebyl vše šlo standardně a bez problémů. Nicméně když jsem se dostal k leštění, tak jsem zjistil, že to již taková hitparáda není. Kámen je velice různorodého materiálu a musím konstatovat, že se celkově náročně leští. Je to kombinace chalcedonu, karneolu a nějakých měkčích a poréznějších zón, které jsou neleštitelné. Každopádně jsem na něm při leštění vykysnul něco přes hodinu a musím říct, že žádný relax se opravdu nekonal.