Kdesi na Rakovnicku je velice ojedinělá lokalita, kde se dají sbírat zkamenělé stromové přesličky. Ojedinělé na tom je, že na této zóně není nic jiného než tento druh. Je to takový sběratelský grál, protože co si budeme povídat, znát místo s tímto druhem a vědět, že to tam prostě je a při troše snahy se zde dá získat naprosto špičková ukázka tohoto materiálu, je prostě balzám na duši. Předem bych chtěl poděkovat lidem, kteří to tam znají, že se toto místo doposud neprofláklo a doufám, že se to i nadále udrží v tajnosti a časem to vydá další nedocenitelné vzorky. Chtěl bych říct jednu zásadní věc,  vše co jsme tam našli je k dispozici pro vědecké účely a nebude to dále distribuováno jako prodejní artikl. I informace, které jsme s Martinem nastřádali za poslední dva roky budou poskytnuty jen lidem, kteří pocházejí z vědecké obce. A teď zpět k našemu úžasnému vzorku, je to, jak již nadpis napovídá, zkamenělá přeslička rodu Arthropitys Bistriata, který jsme poctivě vypíchali na lokalitě jehlou a máme z ní obrovskou radost, protože je to v Čechách naprosto unikátní vzorek svou velikostí a ve světovém měřítku jakbysmet, Jirko ;). Takže, zde jsou fotky, které jsem udělal z mobilu a časem třeba přibudou kvalitnější ze zrcadlovky. Jako poslední informaci bych chtěl podotknout, že předběžně máme domluvenou spolupráci s Václavem Menclem a Jakubem Sakalou, kteří projevili zájem se vědecky podílet na tomto objevu.

Rakovnicko, Arthropitys Bistriata, rozměr 42×40×50 cm

Minulý pátek jsem si s Martinem udělali volno a vyrazili jsme do terénu. Těšili jsme se na tuto výpravu jako malý kluci, protože bylo krásně a tak nějak jsme cítili, že by to dnes šlo. Ani Martina, utahaného z práce, ani mě, nevyspalého z mimča, nezastavilo prostě nic od asi téměř poslední větší výpravy letošního roku. A moje žena Péťa, tvrdá vládkyně sluneční, tedy domácí soustavy v jedné osobě, neměla sílu odporovat, odpor byl marný.  Již od začátku bylo jasné, že to bude bezva den, já jsem při řízení ani nekoukal na cestu, jak bylo všude krásně a kochal jsem se barvami podzimu. Po asi hodině a půl jsme dorazili na zónu, kterou nám poradil jeden pán a po které jsem několik let pátrali, protože jsme odtud již několikrát viděli úžasné kousky přesliček. Vtipné bylo, že asi tak před dvěma lety jsme tam s Martinem byli, nicméně jsme hledali špatně, a proto jsme lokalitu opustili s tím, že tu nemá cenu hledat. Je fakt, že je to velice rozsáhlé území a my jsme i před dvěma lety měli špatný názor na geologickou vrstvu, která se v této zóně na polích nacházela,  a proto jsme nic zásadního nenašli. Ještě si vysvětlíme o co nám jde. Poslední dobou se s Martinem zabýváme hledáním informací o stromových přesličkách z oblastí kolem Rakovnicka a samozřejmě i hledáním těchto dřev. Jedná se především o druh Arthropitys Bistriata, což je druh, který téměř vypadal jako klasický strom s větvením jako některé dnešní listnaté stromy. Zde je o tomto druhu velice zajímavý článek v angličtině  „Arthropitys Bistriata nalezený v Chemnitz“ . Co se týká Rakovnicka, tak zatím je to jediný druh přesličky, který se v této oblasti nachází. Jiné druhy doposud nebyly nalezeny. Hlavně tento druh popírá zažitou představu, že šlo vždy o válec s větvemi pentlicovitého charakteru. Každopádně, nám se podařilo najít naprostý unikát z této zóny, který si můžete prohlédnout na přiložených fotkách. Je to špalek, který váží kolem 100 Kg a je to vesměs jedna z největších přesliček z této oblasti, kterou jsem kdy viděl. Navíc má obrovský suk s dutinou a zbytek hlavní dutiny, což je specifickým znakem pro stromové přesličky. Další vzorek kolem 15 Kg jsme našli zahrabaný v listí asi o 600 metrů dále. Bohužel byl dost špinavý od zetlelého listí, a proto ho zde dnes neuvidíte, je v lázni s pracím práškem.

Nedávno jsem koupil od Jardy zajímavý kousek z Chrášťan, který na první pohled vypadal jako Arthropitys. Opravdu první co mě napadlo a ne jenom mě bylo: „to je jasná přeslička“. Asi se ptáte jak se taková přeslička pozná na první pohled v podstatě pokud dřevo nemá jasnou dutinu kde můžete vidět takové specifické ozubení a v něm tečky, tak je to ještě možné relativně poznat podle rozdělováků. Nejeden vědec si asi teď řekne, co to ten amatér mele za blbosti jaké rozdělováky? Pro mě je to náš amatérský výraz  pro „parenchyma“, což jsou v tomto případě speciální obdélníkové buňky, které vizuálně rozdělují xylém na menší rádiusy, proto rozdělováky. Jelikož jsme si tak nějak vysvětlili rozdělováky, tak můžeme jít dál a já vám rovnou řeknu, že sice na tomto kusu rozdělováky jsou, nicméně nemají správné obdélníkové tvary, tudíž je možné, že to přeslička není. Nejlepší na tom je, že v těchto dřevech tápe každý, ať jsou to vědci nebo my, amatéři. Stále víme celkem málo o stromech z permokarbonu a bohužel to asi ještě nějakou dobu bude trvat. Každopádně, nebudeme se tím tady dále trápit, protože tohle není žádný vědecký web a pojďme si ukázat, jaké to krásné dřevo naše domovina dala.

Můj parťák Martin se v posledních dnech utrhl ze řetězu a rozřezal některé naše společné kousky araukaritů. Já jsem si hned jede z nich vybral a musel jsem si ho vybrousit, protože již na první pohled bylo jasné, že to bude naprostá špička. Každopádně, kámen je hotov a já bych jen chtěl poděkovat Jirkovi Z. z Rakovníka za to, že se s námi o tento kus podělil a samozřejmě se může těšit na vyleštěný plát, který mu zajisté udělá velikou radost. No posuďte sami, není to pecka?

Lubná, rozměr 20×19,5×6,5 cm

Včera jsem si toho nevšiml a publikoval jsem stý příspěvek na tomto webu. Chtěl bych k tomu dodat jedu zásadní informaci, a to tu, že se i nadále můžete těšit na bezvadné kousky zkamenělých dřev, které čekají na dobu, kdy tu budou publikovány. Rovnou Vám mohu slíbit, že už teď jich mohu potvrdit tolik, že pokud se něco nestane a budu schopen dál tento web rozvíjet, budeme se tu scházet ještě několik let bez ztráty kytičky aniž by šla kvalita vystaveních vzorku nějak zásadně dolů.

A teď nějaké info k následujícímu dřevíčku. Je to kousek, který jsem před více než půl rokem sehnal od Jardy, pochází z Rakovnické pískovny a na danou lokalitu je velice netradiční. Co jsem měl možnost vidět dřeva z Hlavačova, tak všechna byla velice kvalitně prokřemenělá, nicméně tento kousek je naopak velice mikroporézní a jaksi mi do konceptu Hlavačovských dřev nezapadá. Jediné co má společného je velice omletý povrch. Každopádně je to velice povedený kus a ačkoliv bylo pracné ho vyleštit, nakonec se to podařilo a já si myslím, že je velice hezký.

Hlavačov, rozměr 42×25,5×3,5 cm

Konečně máme pátek a musím říct, že jsem se tento týden obzvlášť na pátek těšil, protože jsem dost utahaný. V práci je toho nějak hodně a z hlediska zpracovatele zkamenělých dřev jsem jaksi odkouřený z posledních třech kamenů, na kterých jsem nechal pěkný kus mládí. Naštěstí nejsme na dostizích a ačkoliv bych mohl brousit a řezat nějaké to kamení každý den, není to zapotřebí a ani si nechci připadat jako kdybych přešel z fabriky do fabriky. Co říct k dnešnímu kousku, byl to fakt pacient, kterého jsem dělal na několik etap a musel jsem se dost přemlouvat, abych ho udělal v té kvalitě, jakou jsem si původně vytyčil. Kamarádi co u mě byli a viděli původní stav jsou toho svědkem. Pozitivní na tom v uvozovkách je, že jsem musel z obou půlek odbrousit kolem 6 mm a když připočítám i 5 mm za řez tak jsem mínus 17 mm materiálu, což se projevilo na kresbách obou půlek a jsou aspoň trochu jiné. Sága Chrášťaňák je tedy u konce a musíte uznat, že to za to stálo, protože toto jsou  špičkové, ultimátní kousky z této lokality.

A je dooperováno, pacient sice zemřel již dávno, ale i přes ty miliony let, co je mrtvý, mu bylo potřeba pomoci od jistých bolístek, které ho trápily. První bebíčko, které bylo potřeba vyřešit, bylo vykoupení z jedné zahrádky v Podbořanech, kde tento skvost strávil v létě až moc opalovacích hodin a v zimě stejně adekvátní dávku v mrazu při stavění sněhuláků. Tyto výkyvy teplot měly za následek postupné popraskání tohoto pravěkého, dřevitého buližníku (jistý specialista v Lounech by to asi nazval fraktury), což je celkem fatální poškození a pracně, či téměř nemožně, se to u těchto kamenných pacientů operuje.

Dalším problematickým bebíčkem byl celkem chaoticky uspořádaný ksicht pacienta, který mě evokoval k mnoha nápadům jak mu spravit fazónu. Po vzoru špičkových plastických chirurgů jsem vzal do ruky svojí diamantovou pilu průměr 650 mm a jal jsem se zprasený ksicht faceliftovat. Výsledek byl jedním slovem „katastrofen“, protože pacient byl zevnitř ještě v horším stavu než zvenku. Hluboké rány do kterých pomalu ani nebylo vidět, jak byly hluboké, rozdrcené kousky materiálu, které ve finále sežral můj jemný faceliftovací nástroj a mnoho dalších fraktůr, tedy prasklin. Bylo mi smutno, skoro jsem chtěl jít do Chrášťan hledat nebožtíkovu rodinu, abych se podělil o tuto smutnou událost. Kde se stala chyba, pacient byl přeci zasádrovaný a dobře fixnutý? Naštěstí jsem nevyměkl a s chladnou tváří chirurga jsem se pustil do díla. Po několika hodinách hlazení pacientova čelíčka na sále, jsem nakonec dokázal, že pokud je člověk vytrvalý a chce něco udělat špičkově, tak to jde. Je to jen o odhodlání a o morálu se na to nevykašlat předčasně.

Tento článek bych chtěl věnovat svému kamarádovi Bořkovi Zasadilovi, který jako jediný člověk, v Čechách rozjel Muzeum Zkamenělý Les v Lounech, zaměřené jak již název napovídá na zkamenělá dřeva a stále je schopen ho udržet v provozu, ačkoliv je to nadlidský výkon. 

Drž se kamaráde, jsem tvůj fanda!

Chrášťany, rozměr 27x19x15 cm