Po dlouhé době Vodňany

Jak již nadpis naznačuje, máme tu po dlouhé době dřevo z Vodňanské pískovny. Mám ho už poměrně dlouho a dokonce bylo přes rok vybroušené třistadvacítkou, než jsem ho včera vyleštil. Někdy prostě musí uzrát čas, abych některé kameny dokončil. Mám tu dokonce léta skvosty z Chrášťan, na které jsem ještě nesáhl. Možná si říkáte, jak je to možné, ale já zatím nemám ten správný pocit se odhodlat a udělat je, protože jsou ve špatném stavu. Bohužel, takových dřev tu mám spoustu, nicméně jednoho dne se k nim dostanu a bude to paráda. Důležité je, že jsem za jistou éru svého života nastřádal tyto poklady a je kam sáhnout a udělat si radost. A to si myslím, že je nejdůležitější, dělat si aspoň občas radost. Ještě se vrátím k Vodňanskému kousku, pro mě je to velice oblíbený materiál. Vůbec nechápu jeho vznik, protože máte kus dřeva, který je ze všech stran ukončený poměrně drolivým a nekvalitním materiálem a vevnitř, když se kus povede, je naprosto čistý a nepopraskaný chalcedon, který je až průhledný a dohněda zbarvený. Je to jako kus čisté záhnědy bez kazu. Prostě úžasný materiál, u kterého by mě opravdu zajímal vznik. Takže, pokud máte někdo nějaký názor na problematiku vzniku Vodňanských dřev, dejte vědět.

Platan nebo dub, Vodňany, 32x15x7 cm

Muzeální kousek z Podkrkonoší

Do Podkrkonošských plavuní jsme se opravdu zanořili ve velkém stylu. Snažíme se kolem těchto zkamenělin zjistit maximu a snad se časem dopátráme nějakého konkrétního výsledku. Momentálně nás trápí vznik těchto hlíz. Máme sice nějakou představu, nicméně jistota nám chybí, a tak kdyby byl někdo schopen udělat analýzu těchto hlíz a pomohl nám definovat z jakého materiálu a za jakých podmínek tyto zkameněliny vznikli, moc by nám to pomohlo.Každopádně, zde máme jeden z kusů, který bych si troufl označit muzeální. Je to vesměs kus, který Martin ani nechtěl řezat, protože na něm nebylo vidět nic moc zajímavého. Nicméně, Martin ho na konec řízl a vylezlo toto. Za mě super kousek do sbírky.


Stigmaria, Holenice, 31×17 x7cm.

Chotíkov od Hanze

Já už si ani nepamatuji jak je to dlouho co jsem na aukru vybidoval tento kus dřeva, který bych tu chtěl dnes prezentovat. Jel jsem si pro něj s Martinem do Třemošné u Plzně a setkali jsme se tam s kamarádem bratří Vostaků. V tu dobu jsme ani nevěděli, že to je kamarád bráchů, protože jsme se vesměs s nimi ani neznali. Každopádně, od Hanzika jak ho bratři poté pojmenovali jsem převzal tento kus a ještě nám přivezl jeden špičák, který vám někdy ukážu až ho zpracuji. Pak jsme jeli domů a cestou jsem se rozhodl, že ho věnuji Martinovi, protože se mu líbil a nechtěl jsem, aby jel úplně s prázdnou. Ten ho pak několik let měl doma než nadešel jeho čas a zpracoval ho. Není to úplně top kus, nicméně k této lokalitě prostě patří a je potřeba si ukázat co vše se tam dá najít.

Araukarit, Chotíkov, 35×24 cm

Další sbírková plavuň z Holenic

Čas letí a mi si tu opět ukážeme další kousek z Podkrkonoší, kde to máme s Martinem velice rádi a kam se stále vracíme kdykoliv si chceme psychicky odpočinout. Je fakt, že se tam huntujeme fyzicky, protože většinou kopem a napichujeme jehlou, nicméně i tak je to tam balzám na duši. Ty výhledy když jedem třeba ze Žlábku do Turnova……….to prostě máme moc rádi a tuto cestu si opravdu užíváme. Vpodstatě není úplně zásadní něco najít, to je taková třešnička na dortu, nicméně to, že je člověk spokojený venku v přírodě je mnohem důležitější.

Stigmaria, Holenice, 17,5×13,5 cm.

Chrášťaňák přímo od Rakovníka

 Je to už přes dva roky co jsem se s Martinem poflakovali kolem Rakovníka a snažili se najít něco zajímavého. Na výpravy, které obnášejí hledání na poli a v remízkách již moc nechodíme, protože už to není tak plodné jako kdysi. Nicméně, po sérii výprav na kterých jsme jen kopali jsem si řekli, že by to mohlo být zajímavé zpestření. Očekávání nebylo kdo ví jaké, protože víme jak to na těchto lokalitách v dnešní době je, a to se tak nějak postupem doby i vyplňovalo. Jako poslední štaci jsme si vybrali lokalitu těsně u Rakovníka kousek pod Teskem, kde jsme v podstatě nikdy nebyli a už jsme vesměs byli smířený, že pojedeme domů s prázdnou, když se najednou začal Martin pižlat v zemi klacíkem. Na první pohled to vypadalo jako omletý zoxidovaný kousek, nicméně postupem doby se z toho vyloupl bezvadný kus, který už napohled říkal (hoši, budu bombovej).

Přibližně za 8 měsíců jsme se dostali k řezání, a to byl celkem porod, protože kámen je téměř celý chalcedonový a neuvěřitelně houževnatý. Jelikož jsme ho řezali na otočku ze dvou stran, tak nakonec dopadl relativně slušně, ačkoliv bylo dřevo docela popraskané.

Uběhlo dalších 8 měsíců a Martin se dopracoval k tomu, že kámen vyleštil. Já jsem se bohužel ke zpracovaní vůbec nedostal a jediné co jsem stihl, je částečné hrubé broušení. Na víc jsem bohužel neměl doposud sílu, protože tento kousek je skutečně neuvěřitelný tvrďoch.

Vtipné je, že jsem vesměs chtěl tento článek pojmout jako pojednání o tom, jak terciérní řeky roztahaly zkamenělá dřeva po celém Rakovnicku a díky různým typům dřev lze částečně vysledovat, kudy přibližně dávné řeky protékaly, což se mi úplně nepovedlo, ale to asi nikomu vadit nebude.