Konec jedné unikátní sbírky v Čechách

Tento týden je nějaký špatný, náš společný známý a kamarád Jarda Konůpek se rozhodl prodat komplet svojí sbírku zkamenělých dřev, tak nám s Martinem nezbylo nic jiného, než se tam jako supy hnát a koupit vše, co se dá. Upřímně, nemám z toho žádnou radost, Martin si tam koupil nějaká dřeva a já jsem si vybral celou sbírku silicitů s kmínky z Českého Ráje a jednu velice zajímavou přesličku z Tikova a tím to zhaslo, protože momentálně nemáme zase tolik volných financí, abychom do toho mohli investovat. Upřímně, já jsem ani nějak neměl náladu se v tom hrabat, protože mi to přišlo líto. A i když Jarda říkal, že bude sbírat dál, tak pro mě je to stejně konec jednoho sběratele co to měl hodně rád a ke kterému jsem se rád jezdil dívat na jeho sbírku ačkoliv jsem ji viděl již stokrát, protože byla perfektní. Skoro to zní jako by měl vystavené parte někde za vitrinou v Počaplech, nicméně Jarda naštěstí žije a ačkoliv mě pěkně štve, že to takto dopadlo ikdyž k tomu má asi své důvody, tak mu přeji, aby našel v životě klid a dosáhl svých cílů, které si vytyčil.

Medullosa stellata z Chemnitz

Před nějakou dobou jsem se nakontaktoval na jednoho sběratele z Německa, protože prodával velice zajímavý kus Tuvichapterisu a zároveň Medullosu Stellata z Německého Chemnitz. Oba kusy si s nadšením koupil můj parťák Martin a začala jeho obvyklá anabáze s jeho špičkovým zpracováním. Musím říct, že já se opravdu snažím každý kámen zpracovat také co nejlépe, nicméně i když to vypadá špičkově, tak to stále není ten magor styl co předvádí Martin, on je jaksi z jiné dimenze. Abych popsal o co jde, tato medullosa když přišla, tak vypadala všelijak V první řadě byla totálně napatlaná nějakým olejem či petrolejem, protože v dřevitých dobách kamenářských se v těchto srajd…ch řezalo. Co si budeme povídat, tomu kameni to rozhodně na kráse nepřidalo. Martin se toho ale nebojí, tento malý magorek je tak agilní, že si na pomoc vezme perchlor nebo xylen a pěkně zatepla takový kus vyvaří až z něj tu mastnotu dostane. Upřimně, já bych se asi do toho nepouštěl, nicméně on je trochu extrémní perfekcionalista. Koho to přeci trápí, že 5 litrů perchloru stojí  kolem 500-600 Kč, hlavně, že je kámen čistý a dá se prolepovat, a to jsme v podstatě ještě ani nezačali ;). Nějaké broušení i několik milimetrů až centimetr je samozřejmost, ale to dělám i já, přeci tam nenecháme nějaké ošklivé schody, že. Na závěr Martin podleskuje až do zblbnutí, což má za následek vyleštění i takových kamenů, které by nikdo jiný na planetě kromě Martina nevyleštil. A to jsem myslel i na Chucka Norrise.  Tímto bych dnešní pokec ukončil a vesměs jsem Vám chtěl jen říct, že i s takovými pacienty já musím spolupracovat :).

Medullosa Stellata, Chemnitz Hilbersdorf před zpracování.

Medullosa Stellata, Chemnitz Hilbersdorf před zpracováním.

Medullosa Stellata, Chemnitz Hilbersdorf po zpracování.

Medullosa Stellata, Chemnitz Hilbersdorf po zpracování.

Není bruska jako bruska

Rozhodl jsem se napsat článek o bruskách na kámen, protože je potřeba si říct několik podstatných věcí o těchto strojích. Někdy v květnu 2014 jsem si koupil brusku na kámen PWE 11-100 od firmy Metabo, protože jsou jejich výrobky velice zdařilé a této značce jsem důvěřoval. Ne, že bych jí přestal úplně důvěřovat, ale upřímně, brusku na kámen si od této firmy nekupujte, hned popíšu o co jde. Čím začít, bruska byla fakt skvělá, výborná ergonomie, řízení otáček a vůbec na mě působila dojmem, že je to kvalitní výrobek až do doby, než se začaly objevovat problémy v konstrukci. První věc, co jsem řešil, byl držák, bylo to takové robustní ucho, které bylo osazeno plastovým tisícihranem, který zapadal do kovového tisícihranu v brusce. Co se asi tak podělalo, že by to byl ten tisícíhran kov na plast? Bingo, vtipné na tom je to, že reklamaci neuznali, a tak jsem si objednal dvě nová držadla, protože mi bylo jasné, že to bude stále v řiti. Dvě držadla samozřejmě brzy dorazila a jaké bylo překvápko, když na nich byl tisícihran kovový, že by inovace? Hlavně, že to nechtěli vyreklamovat. Pak začala nová éra defektu, který se nakonec ukázal jako neřešitelný. Člověk by řekl, že taková bruska, která pracuje s vodou bude mít vše z nerezu, bohužel nemá. Borci z Metaba se rozhodli, že ušetří a osadili ji gufery s pružinami z oceli a ocelovou dutou osou, což mělo za následek neustálé vyrezávání těchto častí a poté protékání vody kolem osy, protože se ty gufera neustále vydírali o rez. V Metabu s tím bohužel nebyli schopný nic udělat a vesměs mi tvrdili, že to není vada, ale že ji málo používám, a proto vyrezávají tyto díly. Do nekonečna jsme měli debaty o tom, že je to kravina, až mi nakonec vrátili peníze. Během těchto anabází navíc tuto felxu zdražili z 8 000 na 10 000 až 12 000,-, což jsem nepochopil. No nic, peníze vrátili a co dál. Nakonec jsem si koupil profi brusku Galeski Polifox Vario 1400 a jsem nadmíru spokojený. Vše v nerezu, funkce které potřebuji, no prostě mazlík. Takže, pokud potřebujete brusku na kameny, rozmyslete si, jestli ušetřit peníze, nebo koupit rovnou kvalitu, protože brusky s ocelovými osami nejsou vhodné pro nikoho, kdo nedělá každý den ;).

Mnichovská burza 2015

Minulý čtvrtek večer jsem si tak nějak bilancoval ve své hlavě, jestli vůbec navštívit letošní Tišnovskou burzu. Už dlouho se na této burze neobjevilo nic co by bylo aspoň trochu zajímavé do sbírky a jelikož to mám opravdu hodně daleko, tak se mi tam více méně chtělo jen z nostalgických důvodů. Pak jsem si vzpomněl, že v Mnichově tento víkend probíhá také burza minerálů a fosílií a bylo jasno kam pojedu místo Tišnova. Na této burze jsem nikdy nebyl, nicméně jsem o ní dost slyšel od kamarádů a tak jsem vesměs věděl co mě čeká. Vyjeli jsme s našima a Jardou v sobotu ráno, bylo krásně a cestou vládla velice dobrá nálada, místy probíhala až neuvěřitelná prdel, takže den začal na výbornou.

Někdy po deváté jsme dorazili na místo a koupili jsme si vstupenky. Bohužel průchod terminálem nebyl hladký a moje máma se nám sekla v terminálu, rébus jsem vyřešili střelhbitě a nic nám nebránilo vnořit se do víru dění. Já jsem ze začátku chodil s našima, protože neumějí anglicky ani německy a báli se, že se ztratí ;). Jarda se okamžitě ztratil a jal se burzu prozkoumávat na vlastní pěst. První pavilon který jsem navštívili byl zaměřený na minerály. Minerálů bylo všude hromady a za vražedný peníze, vesměs ani nechápu, proč ty prodejci tak extrémně šponují ceny, když ani Němci kteří předpokládám nějaké ty peníze mají, neměli příliš zájem cokoliv koupit. Co nás nejvíce fascinovalo byly geodky z Mexika, které se tam prodávali jako surovina za 3,5 eur za 100 gramů, takže ve finále jste si koupili jednu kouli za nesmysl, na místě vám toto překvapeníčko rozlouskli a vy jste jen valili bulvy jak geodka stojí za prd ;). Prostě takové to pouťové štěstíčko, kterému hodně maminek s dětmi šlo naproti. Tohle byl asi největší kšeft Mnichovské burzy. Další pavilon měl být o fosíliích, což jaksi úplně nebyl, všude opět hromada minerálů a sem tam nějaké fosílie. Každopádně, zajímavých dřev pramálo a když nepočítám špičková dřeva z Arizony, která tam byla v nejlepší kvalitě jen na pár stáncích, tak mě tam zaujala jen jediná psaronie z Ohia, která kupodivu na svojí velikost, měla i adekvátní cenu. Další dvě haly pro mě nebyly, protože se vesměs jednalo o šperkařinu a bižuterii, kterou jsem sice prošel abych se pokusil koupit něco Pétě, nicméně jsem nepochodil. K tomu se dá říct jediné „Přišel jsem, viděl jsem a za pár let se tam možná znovu pojedu podívat“ fakt mě to nenadchlo, ale tak nějak jsem to čekal, takže ani nejsem zklamaný, prostě je to taková společenská událost, kterou jsem rád navštívil. Jediné co tedy musím vytknout je zákaz focení, který mi přijde absurdní.

Vědeckoamatérské sympozium v Chemnitz

Tuto sobotu proběhla v Německém Chemnitz zajímavá přednáška ohledně silicitů obsahujících zkameněliny hmyzu a zkamenělých dřev. Vesměs to bylo takové setkání profesionálních paleontologů a amatérských sběratelů, které pořádal Ronny Rösler a jeho tým spolupracovníků z Museum für Naturkunde Chemnitz. Na tuto akci jsem vyrazil s Jakubem Sakalou z Karlovy Univerzity a Václavem Menclem z Novopacké klenotnice a sebou jsem vzali nějaké vzorky na ukázku, ale i na analýzu, což se nakonec potvrdilo jako dobrý nápad, protože jsem v několika vzorcích odhalili řapíky listů medullosy. Po přednáškách následovala debata a možnost analýzy přinesených vzorků pomocí binokulárních mikroskopů, které poskytlo muzeum. V další fázi jsme se odebrali na jedno z nalezišť na kterém momentálně probíhaly vykopávky a kde jsme se mohli seznámit s tím, jak se to dělá v Německu. Musím konstatovat, že podmínky mají vskutku výtečné a bylo by opravdu hezké, kdyby i naši vědci měli takové bezvadné podmínky jako kolegové v Německu. Na tomto pracovišti měli vše co je potřeba k archivaci, analýze, depozit a vesměs kompletní zázemí ve kterém se dá bydlet a zároveň pracovat. Co dodat, můžeme jen doufat, že se to tu také časem hne kupředu a naši vědci budou mít možnost fungovat v obdobných podmínkách.

_MG_0935 _MG_0932 _MG_0930 _MG_0929 _MG_0928 _MG_0924 _MG_0923 _MG_0922

Dva roky poté

Tak nám uběhl další rok a tento web slaví druhé narozeniny. Já vím, není to moc, ale pro mě je každý rok strávený nad tímto webem a všeobecně  nad zkamenělými dřevy ohlédnutím za mojí prací a časem, který jsem pro tento koníček obětoval. Možná mi to neuvěříte, ale skrývá se za tím strašně moc práce, času a peněz a kdo to nemá rád tak jako já, tak to snad ani nepochopí. Těch najetých a nachozených kilometrů, oddřených hodin v dílně a těch šrámů po celém těle při procházkách po čtyřech v remízkách z trnek, ostružin a šípků. Toto si snad dovede představit jen ortodoxní magor jako jsem já, Martin, Jarda, Martina S. a kluci (Tonda a malej Toník)  z Podkrkonoší, kteří jsou schopní obětovat maximum co jim život dovolí, aby mohli dělat tento bezvadný koníček, sbírání a zpracování zkamenělých dřev a dalších minerálů.  Věřím, že je nás víc takových, nicméně já bych chtěl tento článek věnovat právě těmto výše uvedeným magorům, protože mají můj veliký respekt za to, co se jim za poslední dobu povedlo najít, sehnat a vydřít. Takže kluci, přeji vám jen to nejlepší a pokračujte dál v nastoleném kamenářském šílenství. Přeji Vám hodně štěstí.

P.S.: Původně jsem chtěl ještě přihodit nějaká ta zpracovaná dřeva, ale nechám si to až na zítřek ;), jsem jaksi líný.

PF 2015

Vážení přátelé a příznivci zkamenělých dřev, blíží se konec roku a já bych vám chtěl popřát vše nejlepší do roku nastávajícího. Doufám, že nový rok přinese více stability a jistot do našich životů, protože co si budeme povídat, stávající situace ve světě, ale i doma mě dost značně znepokojuje a nelze ji přehlížet. Mě osobně se vesměs tato situace nijak zásadně nedotkla, kromě morálního aspektu, nicméně vidím, jak špatně se mají jiní. Bohužel nešťastné na tom je, že nejsme s tím schopni z hlediska normálního člověka nic udělat, ať se budeme snažit sebevíc. Doufejme tedy, že se situace v následujících letech zlepší a budeme si moci říci, že se nám konečně vrací nějaké to štěstíčko, kterému jsme se snažili celou dobu jít naproti ;). Zatím si tedy můžeme jen popřát, aby se nám i nadále dařilo shánět nové perfektní kousky dřev a jiných materiálů, které máme rádi a dělali nám radost v našich životech.

A teď z jiného soudku, momentálně pracuji na dvou opravdu suprových dřevech, která vás zajisté potěší, protože jsou opravdu mimořádně vyvedená. Bohužel jsou stále rozpracovaná, protože byla ve velice špatném stavu a je na nich opravdu dost práce. Každopádně, zítra by jste se mohli teoreticky na jedno z nich těšit, protože tu hlavní a nejtěžší část mám za sebou a nastává druhá, příjemnější půlka zpracování, kterou bych mohl zítra zvládnout. Z tohoto důvodu nepřibylo ani nic nového na stránkách.

Psaronie z universitního kutlochu

Dnes jsem navštívil svého kamaráda Jakuba Sakalu na jedné z našich předních universit, protože se snažíme rozlousknout záhadu okolo zkamenělého kmene z okolí Panenského Týnce, který se jeví jako úplně něco jiného, než za co je vydáván v odborném časopise Minerál. Přivezl jsem mu tedy nějaké vzorky, které se pokusí analyzovat a časem z toho chceme udělat nějakou zprávu. Každopádně během návštěvy jsem si všiml jednoho zajímavého kousku, který stál za nafocení. Jedná se o parádní psaronius z NDR, který vám tu chci představit, protože stojí za to ;).

20140626_105648_Android_edit