Psaronie z netradičních Českých lokalit

Úvod

Je všeobecně známo, že největší výskyt a nejzajímavější oblast s Psaroniemi se nachází na Novopacku. Tato oblast je velice dobře známá po celém světě a řadí se mezi top naleziště permokarbonské flóry na světě. Bylo by určitě zajímavé si o této lokalitě něco napsat, ale my se tu dnes zaměříme na jiná česká naleziště, která jsou tak trochu bokem všeobecného zájmu. Jsou to vesměs velice chudá naleziště a pro sběratele je těžké na těchto zónách nějaké psaronie najít, nicméně i tak jsou zajímavá a je dobré si o nich něco říci. Chtěl bych ještě dodat, že tento článek nepopisuje nějaké hlubší vědecké analýzy kolem psaronií. Je určen převážně sběratelům, jako zajímavost z našich méně známých nalezišť.

Lokalita Očihov

Jako první si tu popíšeme lokalitu u Očihova, která je dobře známá výskytem barevných araukaritů, které se tu dají najít ve štěrkových plotnách na polích. My jsme sem kdysi s kamarádem Martinem Kreuzerem podnikali hodně výprav, protože se přes tuto oblast kopal plynovod Gazela a snažili jsme se z této akce vytěžit maximum. Při této příležitosti jsme hledali i v remízkách, kde se nám podařilo najít zvláštní kusy dřev. Byly velice omleté, hlízovitého tvaru a něco na nich bylo divné, každopádně jsme je vzali, což se v pozdější době potvrdilo jako velice dobrý nápad. Po zpracování těchto kousků jsme zjistili, že se jedná o psaronie, což je v této oblasti velice vzácný nález a kromě jednoho malého vzorku jsem nikdy nic podobného neviděl.  Nálezy jsou velice rekrystalizované a buněčná struktura se téměř nedochovala, nicméně i tak je vidět, že to skutečně psaronie jsou.

Psaronie, lokalita Očihov, rzozměr 17×12 cm

Psaronie, lokalita Očihov, rzozměr 17×12 cm

Psaronie, lokalita Očihov, rozměr 10,5×10,5 cm

Psaronie, lokalita Očihov, rozměr 10,5×10,5 cm

Lokalita mezi Kněževsí a Chrášťanami

Další zajímavé naleziště se nachází u Kolešovic, dále směrem na Kněževes až do Chrášťan. Je to poměrně velice rozsáhlá oblast, která je občas schopna dát unikátní vzorky, nicméně, opět se jedná o velice vzácné nálezy. Na této oblasti je zajímavé, že se zde také nacházejí velice řídce přesličky rodu Arthropitys Bistriata, což je opět vzácná fosilie a dá se, co do vzácnosti, srovnat s výskytem psaronií. Vzorky z této oblasti jsou opět velice rekrystalizované, ale buněčná struktura je v některých případech velice čitelná a dalo by se říci, že ze všech nalezišť, které znám, jsou kusy z této oblasti druhé nejzachovalejší po Nové Pace.

Psaronie, lokalita Chrášťany, rozměr 27,5×7 cm

Psaronie, lokalita Chrášťany, rozměr 27,5×7 cm

Psaronie, lokalita Kolešovice, rozměr 21,5×14 cm

Psaronie, lokalita Kolešovice, rozměr 21,5×14 cm

Lokalita Lišany

Pokračujeme dále na východ, až se dostaneme k obci Lišany. Tato obec je známá výskytem zkamenělých dřev a je to jedna z velice prohledávaných lokalit. Bohužel oblast je tak intenzivně prohledávaná, že nálezy sbírkového charakteru jsou již velice náhodné a s ohledem na techniku dnešní orby se nedá předpokládat, že se situace nějak výrazně zlepší. Každopádně, toto je všeobecný problém na všech lokalitách. Co se týká nálezů psaronií na této lokalitě, ty jsou zde ještě řidší než u výše zmíněné oblasti kolem Kolešovic, ale pro změnu se zde dají najít silně prokřemenělé rašeliny s psaroniemi a přesličkami. Jedná se téměř vždy o dohněda zbarvené hlízy, které jsou silně omleté a povrchově zoxidované, což naznačuje na vodní transport v období terciéru.

Psaronie, lokalita Kolešovice, rozměr 21,5×14 cm

Psaronie, lokalita Kolešovice, rozměr 21,5×14 cm

Lokalita Krupá

Z oblasti Rakovnicka nám zbývá již jen zóna kolem Krupé, která je opět známá výskytem zkamenělých araukaritů a doplňkově se zde vyskytují malé kousky psaronií a přesliček. Tyto nálezy jsou navázány převážně na místa v polích, přes která se kdysi kopal místní plynovod. Jako zajímavost bych uvedl, že velice pěkné ukázky araukaritů se zde našli při kopání základů místní cihelny a byly donedávna k vidění v jedné ze zahrádek v obci Hředle. Bohužel, když jsme jeli nedávno kolem, tak tato kolekce již v zahradě nebyla. Tím bych ukončil první díl o putování za psaroniemi z českých netradičních nalezišť a v některém z příštích dílů si povíme o dalších z okolí Slánska a Loun.

Parádička z Očihova

Mnohokrát jsem tu psal, že jsme kdysi s Martinem rabovali v Očihově v době, kdy se tam kopal plynovod Gazela. My jsme tam skutečně sbírali téměř obden, protože to byla jedna z nejzajímavějších akcí, která se za poslední dobu v našem státě udála. Bezva na tom bylo, že se kopalo i přes velice zajímavé lokality se zkamenělými dřevy a my jsme se to pokusili zcela podchytit a vytěžit co šlo. To co tu tedy dnes můžete vidět je jeden z prvních kousků, které jsme tam našli, takže si dovedete představit jaké nasazení jsme tam pak vyprodukovali. Můžu zodpovědně říct, že jsme tam pak nechali veškeré sily a i přes brutální vedra či totální čvachtanice v holinkách jsme tam udělali maximum.

Araukarit, Očihov, 23×17 cm

Blšanské dřevo z předchozích akcí

Dnes si tu ukážeme dřevo, které pochází z jedné z akcí, které jsme na Blšansku před pár lety absolvovali a o kterých jsem psal jaká to byla zvěrstva, protože terén na lokalitě je opravdu šílený. Pokud to vezmete tím správně zběsilým stylem jako jsme to absolvovali my dva s Martinem tak stále tu byla možnost něco najít. Po nás to už vskutku bude náročné, protože my jsme v tom opravdu důkladní. Martin to opět pojal po svém a v jednom remízku kdesi pod trnkami se mu podařilo vydloubnout tento pěkný kousek, který se v reálu pěkně třpytí, protože je prostoupený krystalickým křemenem. Bohužel foťák není schopen tuto krásu moc dobře zachytit a na fotkách to tak pěkně nevypadá. No posuďte sami, mě se i tak líbí.

Unikát z Podbořanska

Loni před létem jsem od Jirky S. obdržel velice zajímavý kus špalku z Podbořan. Bohužel špalek byl podélně prasklý na dvě půlky, nicméně s Jirkou jsme se dohodli, že ho nějak zachráníme, což byl ve finále velice dobrý nápad. Špalek jsem s parťákem Martinem odmočili v peroxidu a pak pečlivé vymyly plochy, které do sebe zapadaly. Byla to celkem solidní anabáze, protože vše jsme chtěli mít perfektní, aby i výsledek stál za to. Ještě jsme i otestovali jak do sebe kámen zapadá, aby jsme pak nebyli překvapený, že něco nepasuje. Ve finále jsme kámen zalepili akepoxem a potloukli gumovou paličkou, aby se vymezili vůle a bylo hotovo.  Výsledek snad ani není potřeba komentovat, je to naprostá špička a v reálu je to neskutečně krásný kus dřeva, což ani moje zrcadlovka není schopna zachytit.

Araukarit, Podbořansko, rozměr: 55×28,5 cm.

Chrášťaňák z Blšanského dřevníku

Nápis zní trochu prapodivně, nicméně po letech nachozených po různých lokalitách  jsem nabyl dojmu, že bychom se asi moc divili, jak daleko některé kusy cestovaly a jak moc jsou některé lokality provázané nějakými společnými událostmi, které v dávné době proběhly a zamíchaly zkamenělá dřeva mezi lokalitami, které zdánlivě vůbec spolu nesouvisí. A to je přesně případ tohoto kusu, je to vizuálně i materiálově podobný kus, jaké se dali najít v Chrášťanech. Ta medová barva, povrchová oxidace a v neposlední řadě i kvalita prokřemenění je naprosto stejná, jako jiné kusy ze zmiňovaných Chrášťan.

IMG_1967

Araukarit. Blšany, 18×7,5 cm

Sukovice z Blšanského dřevníku

Před dvěma lety jsem se s Martinem rozhodli, že se pokusíme dočistit jednu starou, známou lokalitu na Blšansku a zkusíme najít maximum, co tam kdysi jiní nechali. Tato zóna není pro lecjaké floutky flákající se po poli, protože to hlavní se tam samozřejmě neválí, nicméně v hlubokých roklích, které jsou porostlé padesátiletými šípky a trnkami. Tento náš malý projektík byl vskutku vyčerpávající, protože jsme tam ráno kolem osmé přijeli a někdy kolem šesté odpoledne jsme byli na cestě domů. Doma jsem vypadl z auta značně zmordovaný, orvaný, ale stálo to za to. Našli jsme poměrně dost zajímavých kusů, které tam z mě nepochopitelných důvodů někdo „ehm zapomněl“, ale chápu, že v dřívějších dobách to tam byl absolutně jiný level a sbírat takový brak asi nemělo smysl. Ve finále bych vám rád dal jednu radu. Pokud víte o jaké lokalitě je řeč, tak tam s čistým svědomím nechoďte a raději se běžte mrknout na pole, jestli se tam ještě neválí nějaký zázrak, protože my jsme to tam vzali skutečně zevrubně. Jsme na konci dnešního pokecu o dřevech a zde je jeden z kousků, který jsme tam našli a myslím si, že je dost povedený. Jedná se o poměrně veliký suk, který má pěkné barvy, kresbu, no prostě parádička do sbírky, která za to úsilí stála.

IMG_1773

Špičkový střeďák z Očihova

Jak jsem již avizoval, dnes si tu ukážeme naprosto špičkový kousek z Očihova. Tento kousek jsem již představil v tomto článku „Očihovské rabování„, ve kterém jsem si tak trochu postěžoval, jak mě někteří sběratele otravují s kravinami. Takže přátelé, zde to je a já si myslím, že již není potřeba cokoliv o tomto kusu psát, je to prostě jeden z top kousků, které Očihov vydal.

IMG_1763

Očihov, Agathoxylon, 25×22,5×7

Zajímavý kousek z Očihovské gazely

Je to již hodně dávno, kdy jsem tu psal o plynovodu Gazela, který se před pár lety budoval a my jsme u toho byli. Naštěstí, jsme měli čas a podrobné mapy, kde všude Gazelu kopaly, takže se nám povedly poměrně dost zajímavé kusy a zde jeden z nich máme. Je to takové kamenné srdce z kterého koukala jen špička, poté co skryli skrývku.  Každopádně, podobným způsobem se nám tam podařilo najít většinu kamenů.

IMG_1751

Očihov, Agathoxylon, 27×28,5×6

Očihovské rabování.

Je to smutné, ale opět jsme vlezli do čeho jsme neměli a vyrabovali jsme, co se dalo. Ano to jsme my, prostě si nemůžeme pomoc. Člověk se v sobotu večer sebere, zavolá Martinovi a řekne, že by to zítra šlo a my jedeme. My máme prostě v neděli kameny a přes to vlak nejede. Samozřejmě jsou všichni naštvaný, manželky, děti, přítelkyně, sběratelé, zemědělci a v neposlední řadě i remízkový štětináči. Je to jeden veliký nasírací kolotoč, kdy Kreuzer a Jech v neděli ráno vstanou, jedou do Očihova na stokrát přehrabané haldy kamení a drze tam opět rabují jako kdyby jim to tam patřilo. Bohužel, jsou to jelita. Nenapadlo je nic lepšího, než lézt do remízků po čtyřech a znepokojovat tam naše štětinaté spoluobčany, kteří si po uvážení řekli, že moudřejší ustoupí a jali se to vzít zkratkou skrz trnky a šípky na druhou stranu pole. Jelikož byli štětináči dostatečně zpruzený, rozhodli se, že si s sebou vezmou i část zemědělcova starého elektrického ohradníku, který stejně nebyl pod proudem, a to jim evidentně udělalo radost, čtyři sloupky v řiti byla dostatečná satisfakce za ty nervíky. Vrcholem dne byl nález suprového střeďáku, který stoprocentně naštve další část osazenstva, která tam zajisté podniká stejně podlé a rabující výpravy a i přes roztržené ksichty o šípky a trnky nejsou schopni nic najít. Bohužel, na to asi musí být člověk dostatečně talentovaný pacient jako jsme my.

Tímto bych se s Vámi v tomto roce rozloučil a popřál Vám vše nejlepší do nového roku. Článek, který jsem dnes napsal by měla být taková parodie na sběratelské psycho, které poslední dobou s Martinem prožíváme a snad to některé stejně postižené pacienty ponaučí, že není co závidět a je potřeba začít hlavně u sebe, než buzerovat druhé, že něco rabují či neporadí atd. Ono nás to totiž, kamarádi, stálo kvanta času, peněz a sil, než jsme něco dokázali.

P.S. Štětinatým přátelům bychom se chtěli omluvit za vyrušení a děkujeme za vytvoření tunelů v trnkách, ve kterých se dá chodit bezva po čtyřech.

IMG_20151227_edit

Agathoxylon, Paleozoikum, Czech Republic, Očihov, 26,5×23×10cm

IMG_20151227_100338 IMG_20151227_113321

Zajímavost z Podbořanského dřevníku

V minulém roce jsme s Martinem podnikli řadu výprav na Podbořansko a obcházeli jsme téměř notoricky známe lokality v této oblasti. Občas jsme zavítali i na místa, která už jsou považovaná za víceméně vyčerpaná a dnes tam již nikdo nechodí a to se nám nakonec vyplatilo, protože se tam opět začala objevovat dřeva. Samozřejmě nemůžete čekat, že by to byla kdovíjaká hitparáda co se počtu kusů týká, ale to co tu dnes můžete vidět je na tu bídu stále velice solidní až nadprůměrný kousek, který se jen tak leckde neválí. Důležité na tom je to, že je stále šance najít něco zajímavého a nedá se s určitostí říct, že je na nějaké lokalitě konec, šance je tu pořád a tento kousek je toho důkazem.

_MG_0955